Spartan Race Eplény 2015 aneb když se nedaří…

Do Eplén jsem přijel nejen zakončit Spartan Race sezónu, ale i otestovat zašité koleno ze závodu v Koutech. Ne vše se ale povedlo, jak jsem si přál. Vlastně skoro nic…

Závod odstartoval přesně v 9:00h v „příjemných“ cca 3 stupních Celsia. První půlhodina šla nad očekávání dobře.  Dva týdny jsem neběhal, ale najednou jsem se cítil nebezpečně běžecky silný.

S bráchou Martinem jsme drželi pěkné 5.- 6. místo, ale třetí bylo na dosah. Pak ovšem přišel triceps bar, kde jsem vůbec poprvé chyboval. Začal hon na borce přede mnou, kteří mě předběhli, když jsem dělal trestné angličáky za ten triceps bar. To se povedlo, sekundy jsem ukrajoval velkým tempem a byl jsem spokojený.

Následovala ale opět chyba na kolících a ten samý scénář. Zhruba v nejvyšším bodě trati na mě čekal ostěp, trefuju a začínám se radovat, ovšem oštěp se tak tak dotkne terče a hned vypadává. Podle mě za to mohlo příliš krátké upevňovací lanko. Není to poprvé, bohužel tento problém jsme v týmu řešili několikrát všichni.

Chytají mě křeče. Každý další krok dost bolí a stojí hodně psychických sil. Na lezecké stěně taky padám a dávám si rekordní dávku angličáků v této sezoně, “krásných“ 120 kousků. Do cíle už se nějak doplazím na - pro mě dost neuspokojivém - 16. místě. Naštěstí mezi elitními týmy i tak vyhráváme, tak se můžu radovat alespoň z toho.

Ten den bylo asi fakt skoro všechno špatně – párkrát jsem spadl, rozvazovaly se mi boty, chytaly mě křeče, opět i šíleně záda, do toho se mi ozvalo odrovnané chodidlo z USA a navíc k tomu ještě bolest v krku… Zkrátka jsem se nenudil.

Náladu mi vrací až pozávodní pohoda s mým týmem Extreme Obstacle Runners. Čekáme na vyhlášení a hned poté vyrážíme do Matry. Náš sponzor nám tu dopřál skvělé ubytování s wellness centrem, kde okamžitě regenerujeme.

V neděli dopoledne ještě zvládneme perfektní crossfit. (Naivně  jsme si mysleli, že se "jenom tak protáhneme", ovšem už po brutální rozcvičče víme, že to bude bolet!)

Pak už jen dojídáme všechny dorty, které se u nás v týmu pravidelně pečou za různé „prohřešky“ či nadstandardní výkony, loučíme se a uháníme k domovům.

Domů přijíždím v neděli ve 23 hodin, dávám si vanu a ráno hurá do práce.

V sobotu 31.10. mě čeká můj poslední závod sezony, Horská výzva 24h v Koutech, kde v týmu poběžím s bráchou a kamarádem Jendou, držte palce!